Brahman

Pojem brahman, který patří védántě, označuje nejvnitřnější podstatu veškeré skutečnosti, transcendentní božský zdroj. Leží zcela mimo dosah lidské mysli i rozumu, proto se mu nepřisuzuje žádné jméno, vlastnost ani tvar. Brahman je samozářící, celiství, ničím nepodmíněný princip. Označuje se jako sat-čit-ánanda, absolutní bytí, absolutní vědomí, absolutní blaženost. Nazýváme ho neprojeveným božstvím, transcendentním principem (nirguna brahman). Brahman je věčný, je bezčasovou skutečností všech věcí v čase. V brahman není žádné změny, ačkoli každá změna  má základ v něm. Není nic druhého mimo něj, ano nic odlišného.

Pravou podstatu brahman, nám zakrývá iluze zvaná mája. Védánta říká, že jediná skutečnost, která existuje, je brahman. My však vnímáme jevový svět a sebe jako něco odděleného a také existujícího. Vnímáme druhé lidi, věci okolo nás. Zdá se nám proto, že brahman se projevil jako energie., která dává povstat světu jevů a tedy i nám. Védanta nazývá tuto energii mája nebo šakti, jóga nazývá tuto energii prakrti. Mája je nerozlučně spojena s brahman a přitom k němu nepatří. Je iluzí a my díky ní máme pocit, že jsme skuteční. Vůbec si neuvědomujeme svou božskost. Díky máji si o skutečném (brahman) myslíme, že neexistuje, a o tom, co je neskutečné (jevový svět, který není věčný), tvrdíme, že existuje. Jsme zaslepeni nevědomostí (avidja).

Přirozeností máji je změna. Nic ve světě jevů není trvalé, kvality gun, tamasu, radžasu a sattvy se ve světě prolínají a způsobují, že vše podléhá změně. I my sami. Paradoxem máji je, že přestože nás vede k zapomenutí na naší vnitřní podstatu (átman), jejím cílem je, abychom poznali, že jevový svět je klamný a jediné existující je to božské.

Každý z nás se pod vlivem máji toulá po cestách života a jedná v duchu své karmy. Cestou jógy se obvykle vydávají jen někteří lidé a až po zralé  úvaze a po určitých životních zkušenostech. Ti, kteří přicházejí k józe s touhou zažít co nejdříve zázrak prozření, brzy odcházejí zklamáni, protože rychlých a snadných výsledků se v ní nedosáhne.

Vykročit cestou jógy znamená prošlapávat si pěšinku životními zkušenostmi a nezodpovězenými otázkami, které si klade každý uvnitř sebe sama. Teprve potom se člověk ocitá na rozcestí, kde se setká s pozorným a vnímavým přítelem jógou., která mu nabídne některou ze svých cest.

Každý z nás má od narození před sebou dvě cesty, vzájemně se lišící, a přesto na sobě závislé, protože jedna doplňuje druhou. Jsou to:

1.    Cesta  rozvíjení (pravrtti márga)  je cestou na kterou člověk nastoupí, aby poznal svět, jeho mnohost i rozdílnost. Každý musí na tuto cestu vstoupit a setrvat na ní po mnoha životů. Tato cesta je pro člověka nutná a užitečná Hledá při ní své uplatnění ve vnějším světě, touží po úspěchu, bohatství a slávě, ale také po pohodlí a laciném zisku. Duševní síly jsou podřízeny službě fyzickému tělu. Teprve tehdy, až člověk plně pozná svou individualitu, to, že sloužit svým přáním a tužbám je služba, která nikdy nekončí dokonalým uspokojením, teprve potom může přistoupit k vyšším cílům další cesty.

Průvodním znakem tohoto otevření se vnějšímu světu je přizpůsobení se znakům moderní doby. Ta přináší rychlost a vzrušení. Kdo se nepřizpůsobí, ztrácí kontakt a je vyřazen ze hry. I v okamžicích odpočinku pronásleduje člověka z médií spěch, až hysterie. Hrdiny doby se stávají nezničitelní supermani, pohádkoví boháči, sportovci riskující zdraví a často i život. Svět naplněný těmito extrémy nabízí slavná vítězství, úspěch, výhry. Je přirozené, že se většině lidí nedaří takový svět realizovat, upadají do stresu, trápí je pocit méněcennosti a někteří i sahají po náhražce – po agresivitě, po cigaretě, alkoholu, drogách.

Zkušenosti, které takto člověk získá, ho po určité době vedou  k uvědomění si pomíjivosti všeho pozlátka okolo sebe. Potom zatouží po pravdě a lásce. Nastoupí na druhou cestu.

 2.    Cesta návratu (nivrtti márga). Tato cesta začíná tehdy, když si člověk uvědomí, že vlastnit vše okolo sebe není pro trvalou spokojenost vůbec důležité, a vazba na předměty okolo začne ochabovat. Mysl a vědomí získají prostor pro svůj rozvoj. . Od krátkodobého a pomíjivého se odvrátí k hodnotám stálým a trvalým. Člověk začne hledat věčnost, nejvyšší bytí i uvědomění uvnitř sebe sama a položí si otázku: Kdo jsem vlastně já?  Člověk začne pracovat sám na sobě, učí se pozorovat a rozlišovat.

Odrazem brahman v máji je projevené božství – bůh s přívlastky, kterého jóga nazývá Išvara. Člověk dává bohu jména, aby s ním mohl rozmlouvat  a byl mu blíž. Išvara – Pán vesmíru je podobou boha, kterou člověk dokáže se svými mysli a myslí zachytit.