Átman

Dosáhnout poznání, že mou nejvnitřnější podstatou je atman, a zažít tento stav znamená dojít na konec dlouhé cesty koloběhu životů.

Atman je nejvnitřnější podstata člověka, jeho svrchované Já, které je totožné s podstatou veškerenstva, s brahman. Je to čiré vědomí (kosmický puruša), které sice sídlí v hmotném těle, ale nepodílí se na jeho činnosti, zůstává jen pozorovatelem. Je nevnímatelný běžnými prostředky poznání, je nedostupný smyslům. Je to duchovní podstata člověka. Člověk si tuto podstatu neuvědomuje a ztotožňuje se nesprávně se svým tělem, myšlenkami, egem (já).

Atman je jen jeden, neměnný a stále stejný. Lidí je však mnoho, a proto mluvíme-li o jeho podobě v člověku, používáme termín džívátman  (individualizované vědomí, někdy duše).

Vědomí se spojilo s egem (ahankára), získalo kvality mysli (manas) a splynulo s tělem. Tělo však užívá jen jako nástroj. V každém těle, v kterém džívátman přebývá, se člověk pociťuje jako osoba (džíva). Džíva označuje smrtelníka, ego člověka, osobnost, která je spojena se smrtelným tělem a v něm rozvíjí své myšlenkové kvality. Džíva se pociťuje jako já, tedy něco odděleného od brahman. je smrtelná, putuje jen s konkrétním tělem a osobností.

Člověka tedy můžeme popsat jako spojení smrtelné a nesmrtelné složky, dočasné a věčné podstaty. Smrtelná složka umožňuje nabývat nových kvalit, a tím vyčerpávat karman, zatímco do nesmrtelné složky se ukládají otisky jako zápisy podstoupených kvalit člověka. Tím se nesmrtelná složka formuje a připravuje pro další vtělení. Džívátman v každém novém zrození vyčerpává určitý díl individuality, dokud učením nedozraje a nevnoří se zpět do brahman, kterým nikdy nepřestal být.

Vztah mezi džívátmanem a jeho konkrétním ztělesněním v jednotlivém zrození, mezi věčným a omezeným si uvědomíme při čtení následujícího citátu z druhé kapitoly Bhagavadgity:

„Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne – je nezrozená, věčná, existuje trvale a od pradávna. Nezahyne, je-li zabito tělo. Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná. Duše nemůže být nikdy rozsekána žádnou zbraní, spálena ohněm, rozmočena vodou ani vysušena větrem. Tuto individuální duši nelze rozetnout, rozpustit, spálit ani vysušit. Existuje trvale, je všudypřítomná, stálá, nehybná a věčně stejná. Je řečeno, že duše je neviditelná, nepochopitelná a neměnná. Když to víš, neměl by ses rmoutit kvůli tělu.“