Z pohledu jógy je ubližování jedna z příčin narušení vnitřní rovnováhy člověka.
Nikdo nemá rád, když mu někdo ubližuje a proto v sobě nosíme hluboce zafixovaný poznatek, že ubližování je špatné. Když někomu ublížíme, dostáváme se do rozporu sami se sebou, děláme něco, s čím sami nesouhlasíme. Klesáme ve vlastních očích, máme horší mínění o sobě samých a to vede ke zhoršení duševní pohody, k neklidu, k nervozitě a zlosti.
Proto jóga radí – neubližujte fyzicky, ale ani činem, slovem, a ani myšlenkou. I zlá myšlenka, kterou v sobě živíme nás tísní, a stojí nás moc energie. Proto bychom se negativním myšlenkám měli vyhnout, nerozvíjet je, nezabývat se s nimi.
Negativní myšlenka vytváří živnou půdu semenům sobectví, závisti, zlosti, chamtivosti, žárlivosti, nenávisti a dalším. A jejich plody jsou – ubližování.
Když přijde negativní myšlenka, posuďte ji z pohledu nestranného pozorovatele, porovnejte, jak se tento postoj shoduje s vaší představou o správném jednání. Vždy můžete proti negativní myšlence postavit myšlenku pozitivní a ztotožnit se s ní. Takže, žádné násilné potlačování zlosti, to by mohlo vést jenom k většímu napětí.
Také sami sobě si ubližujeme např. nezdravým způsobem života – špatným stravováním, nevhodným výběrem potravin, užívání návykových látek. Ale také slovem si můžeme ubližovat. Například tak, že se o sobě vyjadřujeme s neúctou – jsem neschopný, k ničemu, jsem tlustý apod. Vyslovená slova působí na druhé a ti mají sklon nás posuzovat tak, jak my sami jsme se prezentovali. Většinou o sobě nechvalně mluvíme v době, kdy jsme v nepohodě, ale následky našich slov cítíme od druhých velmi dlouho.
Ovládnutí svých živočišných pudů, z nichž právě agresivita je nejnebezpečnější, to je neustálý vnitřní boj, který člověk vede po staletí. Ahimsa je dokonalý projev překonání živočišné formy existence. Je tím, co člověka dělá člověkem. Bez jejího zvládnutí není možné nastolení vnitřní rovnováhy v člověku a není ani možné dosáhnout výrazného postupu v józe.
Je důležité si uvědomit, že pokud mozková kůra není pod vládou emocí, tak je schopná do jisté míry kontrolovat autonomní nervový systém. Tímto způsobem se jinak autonomní prvky dostávají pod kontrolu vlastní vůle. Systematickým mentálním výcvikem je možné dosáhnout takových výsledků, že různě silné smyslové vjemy nebudou schopny zasahovat do tohoto mechanismu bez předběžné konzultace s mozkovou kůrou.
Pouze cestou vědomé sebekontroly, člověk může překonat své živočišné pudové reakce a zvyšovat tak kontrolu nad primitivními instinkty. Trvalým vědomým vnášením správných postojů do mysli lze takto mysl posilnit a stabilizovat proti nežádoucím reakcím. Jedná se o sebevýchovu, která je uskutečněna z vlastní vůle a přesvědčení. Jen tak lze dosáhnout toho, aby ušlechtilé získalo rozhodující převahu nad primitivním a člověk si tak udržel vysokou psychofyziologickou stabilitu i za krajně nepříznivých podmínek.
Ahimsa neznamená jenom první stupeň jógové cesty, je to také první pravidlo chování, které by měl každý člověk vědomě dodržovat jako první stupeň k lásce.
„Přemáhejte nenávist láskou, hněv soucitem …“
Jógananda