Jeden z nejzdařilejších pokusů o představení jógy jako celku byl proveden už velmi dávno. Dodnes má však svoji hodnotu a platnost. Předpokládá se, že k tomu došlo ve druhém století před naším letopočtem a autorem tohoto činu byl muž jménem Pataňdžali. Ten nám zanechal dílo, které se jmenuje Jóga sútra. A které je dodnes jedním ze základních pramenů o józe.
Název „Jóga sútra“ byl překládán různými způsoby, neboť sanskrtský termín „sútra“ znamená v tomto kontextu něco jako „vodítko, návod“. Původní význam slova sútra je „vlákno, nit, provaz“.
Dílo je napsáno pomocí krátkých pouček, jakýchsi aforizmů. Tento způsob známe i z jiných starých textů, které v době svého vzniku byly vlastně přepisem učení, jež se šířila především ústně. Forma krátkých průpovědí byla výhodná pro adepty učení, kteří pak byli schopni si je opakováním snadno zapamatovat. Dílo Jóga sútra je rozděleno do čtyř kapitol, ve kterých Pataňdžali hovoří o józe z různých pohledů.
První část, v originálu nazvaná „Samádhipáda“, je věnována mentálním podmínkám pro praktikování jógy. Hovoří se tady o typech změn mysli, o nepřipoutanosti a z ní vyplývající meditace, o jednotlivých typech meditace, o překážkách na úrovni mysli a o získaném poznání.
Druhá část „Sádhanápáda“ hovoří o konkrétní praxi jógy. Nalezneme tady vyjmenované překážky vedoucí k utrpení tzv. kléše a formy přírody tzv. guny.
Třetí část nesoucí název „Vibhútipáda“, je detailněji věnována vnitřní józe (samjamajóze). Nalezneme zde základní informace o čakrách, formách energie a dosažitelných schopnostech lidské bytosti tzv. siddhi.
Čtvrtá část „Kaivaljapáda“ je věnována procesu vývoje lidské osobnosti od běžného stavu sobectví a nevědomosti až do stavu nezávislosti (kaivalja). Nalezneme zde také informace o karmických závislostech, které tento proces dotvářejí.
Dvacátý devátý verš druhé kapitoly v překladu zní: „Existuje osm částí disciplíny jógy: A je to jama (dodržení pravidel chování), nijama (sebeovládání), ásana (správné držení těla), pránájáma (ovládnutí dechu), pratjáhára (ovládnutí smyslů), dhárána (koncentrace), dhjána (meditace) a samádhi (kontemplace)“.
Toto rozčlenění jógy je akceptované řadou pozdějších jógových škol, je známo jako osmidílná stezka, neboli aštangajóga, rádžajóga, královská stezka k ovládnutí sebe sama.
Předpokladem pro efektivní aplikaci metod jógy jsou její první dva stupně známé pod sanskrtskými termíny „jama“ a „nijama“. Tento základ, který bychom v dnešním pojetí nazvali morálkou a etikou lidského konání i nazírání na svět, jsou podle Pataňdžaliho nutným základem.
V době vzniku Jóga sútry bylo zřejmé, že sebelepší metody těla, dechu a mysli nebudou účinné, pokud nebudou podpořeny určitou morální úrovní jedince, která se musí prolínat veškerou jeho činností. Morálka dané osobnosti určuje určitou kvalitu i úroveň jejího vědomí. A z této úrovně bychom na cestě jógy měli vycházet. Neznamená to, že se nejprve musíme stát zcela dokonalými a pak teprve praktikovat jógové metody. To by ani nebylo možné, nikdy bychom nezačali. Ale znamená to, že od počátku svého jógového snažení bychom měli mít určité eticky čisté zaměření. Praktikování dalších stupňů Pataňdžaliho osmidílné stezky pak bude toto naše zaměření prohlubovat a posilovat.
