Sansára

Sansára neboli reinkarnace znamená putování a úzce souvisí s Karmanovým zákonem. Tím putováním je míněno opětovné zrození individualizovaného vědomí v tělesné formě. Koloběh neustálého rození, smrti a nového zrození trvá tak dlouho, dokud nedojde k vyčerpání karmy. Člověk se ztotožňuje se smrtelnou složkou, malým já (ego), s tělem a myslí a vidí se jako něco výjimečného, odděleného od ostatních. Dokud tento stav trvá, zůstává člověk uvězněn ve své nevědomosti. Jediným způsobem, jak ukončit tuto strastiplnou pouť, je zaměřit pozornost na to, co je v člověku věčné, co je jeho podstatou (átman). Dokud toto poznání nezažijeme plnou měrou, dokud nedojde k poznání anabhúti, tak vysvobození z koloběhu životů nenastane.

V klasických spisech najdeme zmínku o tom, že reinkarnace (znovuzrození) má dvě podoby.

Interní reinkarnace – její podstatou je proměna těla v současném životě. Od dětství až do stáří se pociťujeme jako jedno já, jedna duše, přesto měníme tělo, v němž jsme uvězněni. Je to stále jediné tělo, ale jak stárne, mění svou podobu, v dětství roste, v dospělosti ztrácí některé dovednosti.

Externí reinkarnace –  tou je výměna těl v okamžiku smrti. V Bhagavadhítě  najdeme: „Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není touto změnou zmatený.“

V okamžiku smrti opouští džívátman společně s příčinným tělem (ánandamájakóša) a jedním obalem jemnohmotného těla (vidžňánamájakóša) tělo hrubohmotné, fyzické. Přání a myšlenky v nich zaznamenané a v tomto okamžiku nám připomenuté mají rozhodující vliv na učení našeho příštího těla. Toto stěhování duše z těla do těla se nazývá Sansarou.