Jóga učí vědomí na čtyřech úrovních. Toto vědomí je třeba rozvíjet. A k tomu nám poslouží následující cvičení.

Posadíme se pohodlně do vadžrásany (sedu na patách). Uvolníme veškeré napětí těla. Vědomě si řekneme „uvolni“. Začneme zhluboka nosem nadechovat a vydechovat. A sledujeme dech, jak prochází přes nosní dírky, hrdlo až dolů do plicních laloků. A pak skrze hrdlo, nosní dírky opět ven z těla. Udržujeme mysl koncentrovanou, nenecháváme svoje myšlenky bloudit. Vydechujeme a uvědomujeme si to. Nadechujeme a uvědomujeme si to.

Jsme si vědomi svého těla a veškerých vjemů, bolestí a znecitlivění, která vznikají, a analyzujeme to, abychom procítili, zda jsou pozitivní či negativní.  Jsou-li pomíjivé ztišíme je povelem „uvolni“. Je třeba to zpracovat jiným způsobem, udělám to. Například se uvolníme ze sedu na patách a uděláme to, oč nás tělo žádá – protáhneme se, proklepeme nohy, promasírujeme, prostě vyhovíme přirozeným pocitům svého těla.  A pak se znovu posadíme.

Jsme si také vědomi každé myšlenky nebo emoce, která vzniká. Musíme si rychle uvědomovat, co cítíme, protože naše nevědomá mysl jedná rychle. Držíme na uzdě odvádějící a rušivé myšlenky a emoce tím, že udržujeme svoji mysl stále na jedné myšlence. Můžeme se soustředit na myšlenku “šánti“, v sanskrtu to znamená mír. Opakujeme dokola „šánti“ a brzy si můžete být vědomi i duchovních představ, které mají tendenci vznikat během ztišení, koncentrace a meditace.

Koncentrace není snadná a pro netrénovanou mysl je to boj. Smysly nechtějí být svázány a napojeny na nějakou nezajímavou, pasivní situaci, která vzniká při jógové koncentraci. Mysl se bude snažit udržet možnost nadále přeskakovat z jedné věci na druhou. Koncentrovat se pět minut se zpočátku zdá zcela nemožné, musíme však vytrvat. A brzy přestanou pronikat nedůležité, irelevantní myšlenky.

A pak je třeba zabránit spánku. Pozorujeme znamení únavy. Prohloubíme dýchání a směřujeme energii nádechu do oblasti, kde vzniká vjem ospalosti. Zůstáváme bdělí!