Adhama pránájáma – dolní, brániční dech

Správné dýchání a zvládnutí plného jógového dechu je základní předpoklad k provádění hathajógy. Aby bylo dosaženo požadovaného účinku, je třeba se naučit soustředit pozornost na jednotlivé skupiny dýchacích svalů a dechové cviky mnohokrát opakovat.

Nácvik je třeba rozdělit na několik částí, abychom dech zvládli správně a v pohodě. Kdybychom chtěli zvládnout plný jógový dech najednou, zatížili bychom se velkým počtem úloh a to by vedlo k povrchnímu nácviku.

Proto si plíce rozdělíme na tři oblasti. Na oblast dolní (brániční, břišní), střední (hrudní, mezižeberní) a horní (podklíčková).

Brániční dech je nejdůležitější. Zabezpečuje ho bránice, hlavní dýchací sval v těle. Je to svalnatá, silná blána, která odděluje prostor hrudníku od břišní dutiny.

Tento dech velmi pozitivně působení na vnitřní orgány. Když se při nádechu zvedá břicho, znamená to, že klesající bránice stlačila celý obsah břišní dutiny (žaludek, játra, žlučník, střeva, ledviny……). Tím se v břišních orgánech dá do pohybu jejich obsah, hlavně tělesné tekutiny, více se pohne obsah střev, lépe se vyprazdňuje žlučník, ledviny. Při nádechu se bránice zvedá, tím pádem se tlak na vnitřní orgány uvolní a „vyždímané“ orgány dostávají příděl čerstvé krve. Stoupající bránice trochu nadlehčí srdce a stlačí dolní části plic. Takže dolní dech působí jako masáž pro životně důležité orgány v oblasti břicha a hrudníku.

Břišní dech má skvělé účinky také na psychiku. Staří taoisté se domnívali, že lidské tělo je řízeno spíše dvěma mozky než jen jedním. Kromě známého mozku, který je umístěn v lebeční dutině, pro staré taoisty existoval ještě jeden „mozek„, umístěný v krajině břišní a nazývá se Plexus solaris (česky také solární pleteň). Nachází se uprostřed prsou, pod srdcem a vzadu za žaludkem a je složen z významné sítě nervových buněk. Nervy, které jsou spojené se solární pletení, mají k břišním orgánům blíže než mozek. Proto staří taoisté říkali solární pleteni „břišní mozek“.

Plexus solaris řídí a udržuje činnost vnitřních orgánů v rovnováze. Člověk si uvědomí jeho existenci, když se ho zmocní hněv, radost, bolest, nenávist nebo jakákoli jiná emoce.  Podle taoistického učení je zrod emocí a jejich uvědomování spíše funkcí solární pleteně než činností mozku. Mozek pouze zaznamenává reflexy emocí.  Do mozku se ukládají všechny životní zkušenosti, vědomosti atd. Ale funkce solární pleteně zasahuje nějakým způsobem do všech orgánů v břišní krajině.

Budou-li naše vnitřní orgány zdravé a jejich činnost vyrovnaná, budou také přiměřené naše emoce. Funguje-li dobře Plexus solaris naše orgány se rychle dostávají ze stresu a napětí, a vrací se jim normální funkce.

Dýcháním bráničním dechem prospějeme také krevnímu oběhu. Srdce vytlačí krev do krevního oběhu, ale zpátky ji nenasává. Návrat krve zabezpečuje několik mechanizmů, mezi kterými hraje velkou úlohu dýchání. Jak už bylo uvedeno, při nádechu bránice stlačí břišní orgány a vytlačí z nich obsah. V tu chvíli se zvětší prostor v hrudníku a vytváří se tam podtlak, jehož následkem vniká do plic vzduch, ale současně působí podtlak jako sací účinek na návrat žilní krve. Při výdechu se podtlak vytvoří v břišní dutině a to ulehčuje proudění krve do orgánů.

Značný vliv má tento druh dýchání na krevní oběh v dolní polovině těla. Dobře působí proti otokům kolen a kotníků, zánětům žil, křečovým žilám, proti problémům s menstruací a také hemeroidům.

Nácvik břišního dechu

• Leh na zádech, nohy ohnuté v kolenou, chodidla opřená o podložku. Tím se uvolní břišní stěna. Pravou ruku si přiložíme na břicho v oblasti pupku, levou ruku umístíme nad pravou tak, že prsty a dlaň spočívají na dolních žebrech.
• Dýcháme nosem a vedeme svůj dech a pozornost pod pravou dlaň. Pokusíme se volně a zhluboka dýchat jen do spodní části plic, v oblasti pod pravou dlaní, bychom měli cítit pohyb. Pod levou dlaní by pohyb měl být minimální, protože teď nacvičujeme pouze brániční dýchání. Sledujeme, jak se při nádechu břišní stěna zvedá a při výdechu propadá do břišní dutiny.
• Položíme ruce v bok, palce směřují dozadu, prsty k břichu. Obejmeme se v pase těsně, celou plochou mezi ukazovákem a palcem. Zhluboka dýcháme a pozorujeme, jak se břišní stěna při dýchání rozšiřuje i do stran a vrací se při výdechu. Všímáme si, jestli pod oběma dlaněmi cítíte přibližně stejný rozsah pohybu.
• Dámesi  ruce v bok tak, že palce směřují vpřed a prsty vzad a vnímáme dýchací pohyby i v oblasti zad.