Daršany

„Poznání vede k jednotě, nevědomost k oddělenosti.“
(Šrí Rámakršna )

Daršany (vhledy) jsou filozofické koncepce, které různými způsoby osvětlují základní principy života.

V józe existují dvě hlavní tradice:

1. Tantra jóga, která je založena na hathajóze s určitým rozšířením. Cvičí se tělesné pozice, stahy a tlaky, které vyhovují našemu vnitřnímu mechanizmu, našemu jemnému tělu. Provádění hathajógy bez další vnitřní práce s jemným tělem je z pohledu tantra jógy bezvýznamným cvičením, i když může být prospěšné pro zdraví fyzického těla a kondice.
2. Védská tradice. Védy jsou posvátné spisy a zdají se být spojeny s hinduismem a jeho náboženským pojetím, ale není tomu tak.  Z véd vychází řada filozofických koncepcí, náboženských směrů a -ismů, které vyznávají různé principy, přesto však struktura a pojetí véd stojí nad tím vším jako matka, z níž se zrodily její děti.

V různých filozofických systémech se objevuje souhrn, myšlenek, poznatků a zážitků mudrců. Tento souhrn se nazývá věčný princip neboli sanátan(a) dharma, což znamená věčná nauka pravdy.  Pod tímto označením se skrývá šest základních staroindických filozofických systémů. Patří mezi ortodoxní směry a nazývají se daršany.

Mezi Daršany patří:

• Sánkhja – je jeden z nejstarších systémů, který je v úzkém vztahu k józe. Uznává existenci dvou základních na sobě nezávislých principů, vědomí a hmoty. . Pojem boha je v ní nahrazen pluralitou duší, a proto se někdy označuje jako systém dualistický a ateistický. Její název souvisí s počítáním, protože sánkhja znamená číslo.
• Jóga – Velká podobnost mezi jógou a sánkhjou vedla často k domněnce, že jde o jeden systém, kde sankhja představuje teorii a jóga praktickou realizaci.
• Njája – je škola logiky a  zabývá se analytickým a logickým zkoumáním podstaty věcí.
• Vaišéšika – filozofie, která přírodu dělí do šesti kategorií a učí, že atomy tvoří podstatu nejen tradičních pěti živlů, ale také prostoru, času, duše a mysli. Všech těchto devět substancí je nezničitelných, protože zanikající atomy jsou nahrazovány novými. Vaišéšika klade důraz na odlišnost.
• Mímánsa (ritualismus) – rituál předchází procesu poznávání. Náboženské a filozofické texty považuje za zjevenou pravdu a védy chápe za věčné, a proto nadřazené všemu, i bohu.
• Védánta (završení véd) – Védy jsou nejstaršími památkami indického písemnictví. Za autory byli považováni bohové, od nichž v hlubokých meditacích získali texty dávní mudrcové (ršiové). Védanta se pokusila o shrnutí hlavních myšlenek véd, a i když se zde vyskytuje mnoho směrů a názorů, jedno mají společné. Existuje jen jediná skutečnost a tou je neosobní brahman, božské, absolutní vědomí.

Každý filozofický systém nabízí ideu, co bylo na počátku všeho. Všechny ortodoxní směry se shodují v tom, že je tím principem, který vše přesahuje. Otázkou je, zda to byl jeden princip (advaita) nebo dva na sobě nezávislé a bez sebe neexistující. Védanta většinou mluví o principu jediném, o brahman.  Neexistuje nic jiného, než brahman, a pokud vnímáme jevový svět jako skutečný, je to jen náš přelud (mája), neboť existovat může jen to, co je věčné. A nekonečným je jen brahman.

Omezenost našeho poznání, jež je dána nedokonalými smysly a myslí, lze však odstranit, a pak člověk objeví, že jeho podstatou je věčný princip, kousek brahman v něm, který se nazývá átman. Cesta k podobnému poznání je dlouhá a vede přes sebezdokonalování. Ten kdo však dojde na její konec, vyčerpá svou karmu a nebude dál podléhat reinkarnaci. Dočká se vysvobození z pout jevového světa (mókša).