Čtyři stavy vědomí

V józe užíváme termín vědomí (čit), pro označení prvotní entity, toho, co je dáno, co nepodléhá vývoji, co není vlastností. Toto vědomí je nekonečné, věčné. Je to plnost, která projevy oživuje, ne ve smyslu pohybu, ale zvnitřnění. Je to prvotní princip. Vědomí samo o sobě. Takto je smysly neuchopitelné, jedině prostoupením třemi kvalitami přírody (prakrti) nabývá tvaru, který můžeme vnímat. Vědomí je v hmotě zahalené, převaha tamasu ho halí nejvíc, tak je tomu například u neživé přírody. V rostlinné a živočišné říši se již poměr gun proměňuje ve prospěch sattvy. Jedině u člověka však je možné vědomí sattvou prosvětlit tak, aby nastala možnost dojít k čistému vědomí a dosáhnout vysvobození.

Psychologie rozeznává tři stavy vědomí –  vědomí, podvědomí a nevědomí.

VĚDOMÍ  ztělesňuje oblast, kterou registrujeme. Je tím, co si uvědomujeme, prožíváme v určitých částech mozku, ať jsou to myšlenky, představy nebo city. Pokud něco děláme vědomě, můžeme se ovládat vůlí a ovlivnit tak výsledky naší činnosti a nést za ní plnou odpovědnost.

Vědomí v bdělém stavu se nazývá džagrat, tehdy je v činnosti tělo, prány, smyslové orgány a manas (nižší mysl).

PODVĚDOMÍ není aktivní myslící strukturou, je ohromnou databází prvků a vazeb, s jejímž obsahem může vědomí v případě potřeby nakládat podle svého uvážení. Je zde vše, co jsme se naučili, co jsme zažili, o čem přemýšlíme. Podvědomí dodává vědomí všechny potřebné informace, skutečnosti a zážitky uložené v hlouby naší paměti a také řídí naše základní životní funkce. Podvědomí pracuje stále, ať bdíme nebo spíme, dokáže pracovat na více aktivitách najednou. Jsou to činnosti, u nichž je v podvědomí již uložen postup (návyk), jak je řešit.

NEVĚDOMÍ je tajemná vrstva psychiky. Není možné si ji přímo uvědomit. To, co je ukryto v hlubinách nevědomí, je zpravidla nedostupné bez použití zvláštních technik (meditace, hypnóza aj.) Hranice mezi podvědomím a nevědomím je neostrá. Nevědomí plní stejnou funkci jako podvědomí, jen informace jsou hlouběji uložené, hůře vybavitelné a mají daleko větší naléhavost. Nezabývají se jednotlivostmi, ale obecným nadhledem, zákonitostmi lidského bytí.

Jóga pracuje se čtyřmi stavy vědomí.

DŽAGRAT – je vědomí v bdělém stavu, tady je v činnosti tělo, prány, smyslové orgány a manas (nižší mysl). Bdělý stav je poznání, jež vyplývá z práce smyslů, které se projevují všemi svými funkcemi. Člověk bdí, myslí a jedná.

SVAPNA – je spánek, kdy smyslové orgány nepracují a jejich funkce přebírá manas pomocí imaginace. Mysl pracuje nezávisle na těle a okolním světě. Smysly jsou pouze ve vztahu k objektům tvořeným představivostí spánkového režimu. Ve spánku můžeme běhat, jíst, jsme schopni slyšet, vidět – to všechno se však odehrává  pouze mentálně. V tomto stavu jsou v činnosti jen manas a prány.

SUŠUPTI – je bezesný, hluboký spánek, v němž ustane i činnost manasu. Mysl si přestává uvědomovat sama sebe. Zde jsou aktivní pouze prány. Smysly jsou absorbovány do společné prány tvořící pránámájakóšu, kde zůstávají v latentní formě.

TURÍJA – je označením  pro čtvrtý stav, který převyšuje všechny předchozí. Je stavem absolutního vědomí, jednotky a blaženosti. Čtvrtý stav vědomí není vědomím subjektivního ani vědomím objektivního světa a ani myslícím principem.  Je neviditelný, nepostižitelný, neodvozený, nemyslitelný, nepopsatelný. Je čirou esencí Vědomí (čit) sebe sama, je to samotný átman. Dosažení stavu turíja předpokládá, že člověk došel samádhi a přiblížil se konci své pouti.

Jóga pracuje ještě s dalším termínem pro vědomí. Je jím schopnost být si vědom, uvědomění si pravé podstaty. Vědomí je pak definováno jako schopnost stát v pozadí a pozorovat činnosti, které se v těle a mysli odehrávají. Člověk běžně žije, pracuje, chodí, dýchá, myslí, není si však vědom, co činí, neuvědomuje si jednotlivé úkony apod. Jeho pozornost se mezitím toulá jinde.

Vědomí, podvědomí a nevědomí zahrnuje velikou oblast, z níž si běžně uvědomujeme pouze zlomek. Naší snahou v józe  má být nasměrování vědomé pozornosti, na dílčí pochody, které nastávají právě v tomto okamžiku v našem těle a mysli. Stažení pozornosti do vymezeného prostoru, a zejména zjemnění pozornosti, zvýšení její citlivosti znamená zvyšovat si uvědomění si. Být si vědom je kvalitou buddhi. Není závislé na smyslech. V prátjáháře (odtažení smyslů dovnitř), v dháraně (koncentraci) i dhjáně (meditaci) jsou smyslové vjemy odseknuty, mysl žádné vjemy nepřijímá, přesto buddhi je aktivní. Samo  slovo buddhi je odvozeno ze základu „bodh“, což znamená vědomý, znalý. Buddhi je světélko, které prozařuje tmu. Čím větší bude světlo, tím více člověk uvidí. Největší rozsah světla ozařuje bdělý stav. Když klesáme níž do podvědomí, světla ubývá, a do nevědomí již proniká jen slabý odlesk. Smyslem snažení by mělo být rozsah světelného záběru zvýšit.

Postoj toho, kdo vidí, se v józe nazývá drašta a je to pozice pozorovatele (šakší), který stojí za scénou, na níž vidí sám sebe. Uvědomujeme-li si, tak se stáváme divákem pozorujícím děje okolo sebe. Je třeba se naučit udržovat odstup od myšlenek, aby se do mysli vešla představa pozorování. Pozoruji sám sebe, co zrovna dělám. Když přijde myšlenka, která vás chce odvést, trpělivě ji vezměte na vědomí, všimněte si, kam vás chtěla odvést, ale pusťte ji pak ze zřetele., odstraňte ji z úhlu své pozornosti a vraťte se k tomu, co jste sledovali původně.

Cvičení, které procvičují sebeuvědomování

Ásany – které provádíme v duchu jógy, vyžadují celou naši pozornost.

Práce se smyslovými vjemy – pozorováním se učíme orientovat střídavě na vjem zvnějšku a odezvu zevnitř. Slyšíte-li například zvuk, zaznamenejte jeho zdroj, registrujte intenzitu, směr, odkud přichází, místo, kterým vnímáte jeho vstup do těla a mysli apod. Pak sledujte, jestli při odezvě na něj uvnitř v mysli nejste vázáni nějakou myšlenkou. Pokud ano, odložte ji a obraťte se na vnitřní prožitek zvuku.

Vybavování si minulých událostí – jděte zpětně celým prožitým dnem a vyvolávejte události, které se staly. Snažte se ale především orientovat na to, co se dělo uvnitř vás. Na co jste mysleli. Co se vám vybavilo. Pocity, které vás ovládly. Nejen že posilujete paměťové mechanismy, ale také se přitom učíte rozumět sami sobě, sledovat vrstvy své osobnosti.

Mantra – zaměstnává mysl, jenže mysl se nechce dát zkrotit, a tak vás každou chvíli překvapí tím, že mantru odloží a bude se zabývat svými myšlenkovými vzruchy. Jakmile se to stane a vy si to uvědomíte, neváhejte a znovu se vraťte k opakování mantry. Někomu pomáhá zařazovat mantru do chůze. Konáte pohyb, hledíte těsně před sebe do míst, kam kladete nohy a s každým krokem zazní jednou mantra. Budete překvapeni, jak se vaše chůze zpomalí, máte-li udržet bdělou pozornost u mantry.

Všechna tato cvičení a mnohá jim podobná přinášejí člověku klid, zpomalují jeho ukvapenost a vedou ho k vnitřní přeměně. Stáváme se citlivějšími, vnímavějšími, vyrovnanějšími a bdělejšími. Naše zájmy a záliby se začnou proměňovat, neboť ubude přemýšlení nasměrovaného k egu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Filozofie jógy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.