Avidja

Lidská nevědomost nebo nepoznání pravé podstaty jevů se nazývá Avidja (mája je kosmická nevědomost). Znamená to mylnou představu o skutečnosti, kdy se příliš identifikujeme se smyslovým poznáním. Nepoznáváme brahman jako jediné skutečné, nenacházíme božské v nás (átman) jako svou podstatu. Naopak poznat znamená být, protože poznání a átman jsou totožné. Nepoznání má dvě stránky:

1.    Avarana – zastírající aspekt nevědomosti. Klam člověku překryje pravou skutečnost, navrství se na ni a člověk poznává jen iluzi.  Dochází pak k nesprávným závěrům. Tato nevědomost se dá zrušit přijetím dharmy, povinnosti.

2.    Vikšépa – což je neschopnost rozpoznat pravou skutečnost. Jestliže chybně ztotožníme dvě věci, které k sobě nepatří, vyvodíme z toho neplatný závěr, např. můžeme  říkat, že podstatou člověka je tělo. Z této nevědomosti nám pomáhá najít cestu vivéka (rozlišování). . Schopnost rozlišovat je uměním, s nímž člověk zvládne rozpoznat kvality jevů, oddělit věčné od věčného, skutečné od iluzorního, pravé od nepravého.

Nevědomost patří mezi pět překážek nebo utrpení, které člověka ve světě svazují. Toto utrpení se nazývá kléše a patří k nim:

• avidja (nevědomost) – brání člověku naučit se rozlišovat, co je jeho podstatou
• asmita (sobectví) – vede člověka ke ztotožnění s pomíjivými aspekty lidství.
• rága (touha po příjemném) – člověk touží stále znovu a znovu po příjemných pocitech.
• dvéša (nechuť k nepříjemnému) – člověk se a brání, aby zažíval nepříjemné věci.
• abhinivéša (lnutí k životu) – strach ze smrti a obava z pomíjejícnosti v člověku vyvolává touhu po životě. Lpíme na něm, protože se obáváme, co bude, až nebudeme. Tím se opět ocitáme u nevědomosti, nevíme, že je v nás átman jako impulz věčnosti.

Všechny kléše člověku brání, aby se vymanil z pout znovuzrození (sansára). Odstranit kléše nám pomáhá správné rozlišování (vivéka), ale také cesta meditace (dhjána).

S kléšemi nemá cenu bojovat, nesnažíme se je přemáhat silou, protože bychom je jen uložili do podvědomí. Otevřená mysl a soustředěná pozornost pomohou člověku dojít k pochopení, co je skutečné a k čemu směřovat své úsilí. Meditace nám umožní, abychom si v jediném okamžiku byli plně vědomi myšlenky, touhy, motivace i uskutečnění, a tím oslabili moc kléš.

Kléše existují ve třech formách. V podobě latentní, skryté, dále jako aktivní, projevené a nakonec vyprahlé, spálené, jež už neplodí nové problémy.

• Ve stavu prátjáháry (stažení smyslů) vnímáme kléše aktivní a na pozadí mysli registrujeme i ty vyhořelé.
• Ve stavu dhárany (koncentrace) dominují kléše vyhořelé a na jejich pozadí i ty aktivní.
• V dhjáně (meditaci) vnímáme semena kléš, jejich skrytou podobu. Jedině ve tvaru semen můžeme kléše odstranit.

Kléše jsou ve spojení s karmou. Vyvstanou-li kléše ze semen do aktivní formy a potom vyhoří, dojde k vyčerpání karmy. Pokud můžeme kléše elimitovat jako semena, znamená to dozrání plodů karmy, a tím její vyčerpání.