Astéja

Astéja znamená nebrat, co mi nepatří.

Přirozený sklon člověka ke slastnému prožívání libých pocitů ho jako motor stále pohání k vytváření a současně naplňování nejrůznějších tužeb a přání. A pro některé jedince je samozřejmostí získávat majetek okrádáním jiných. Majetek a peníze nejsou ale jediným předmětem touhy naší neukázněné mysli. Ale je to i krádež myšlenek, nápadů, vynálezů.

Nekrást neznamená jenom samotnou materiální stránku věci, ale také zasahuje i do oblasti naší psychiky. Lidské mocenské sklony vedou také k citovému vydírání, vnucování svých názorů s cílem ovládat jiné. Vede partnery k bezmeznému majetnickému vztahu a k omezováním osobním svobody v oblasti fyzické i duševní.

Astéja nás vede k tomu, abychom si nepřivlastňovali, co nám nepatří. Berte si jen to, co si zasloužíte a vyjadřujte uznání a zásluhy jiným, zaslouží-li si je. Zbytečně se neokrádejme o vzácnou energii destruktivními myšlenkami a nesprávnými nepřátelskými postoji.

Je třeba si uvědomit, že každý má určité schopnosti, kterými jsme byli obdarováni při narození, abychom je používali na cestě životem. Pokud tyto schopnosti nechceme objevit, nebo je nám bráněno je používat, trpí tím naše rovnováha a harmonie.

„Uskuteční-li člověk dokonale nepřivlastňování si cizího majetku, pak všechny klenoty k němu přistupují.“

Pataňdžali

Příspěvek byl publikován v rubrice Filozofie jógy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.