Aparigraha

Aparigraha znamená, nehnat se za bohatstvím, kariérou, slávou, nehromadit.

Je to úplný opak způsobu života v naší „konzumní“ společnosti. Hlavně nechápejte tyto pravidla jako, že se máme odvrátit od světa a nedělat nic. Člověk potřebuje mít aspoň uspokojené základní životní potřeby. Jak bojujete o svou existenci a žijete v bídě, těžko budete duševně růst.

Tady jde spíš o to, nehnat se za něčím, co nepotřebujete. Ovládnout svůj vnitřní hlas, který vás pohání mít více materiálních věcí a věřit, že pak budete šťastní. Takto se štěstí těžko dosáhne, protože jedna splněná touha vytvoří dalších několik tužeb. Takže kupujeme, sháníme, hromadíme. Ale nejedná se jen o hmotný majetek, ale honíme se i za společenským postavením, tituly, oceněním, oblíbenosti apod. A toho čeho jsme nabyli, se těžko vzdáváme a tak se připoutáváme a lpíme na svém domě, autě, partnerech, dětech, práci apod. A ve chvíli, kdy se musíme s něčím rozloučit, trpíme fyzicky i duševně.  Takže štěstí nám bude stále unikat.

Nehledě na to, že hrabivost se sebou nese negativní sklony jako nečestné jednání, krádeže, lži, podvody, násilí.

Jóga říká, že v člověku po celý život působí tři základní principy. První princip se nazývá sattva. Tento princip nás pobízí jít dál, vyvíjet se, jít k dokonalosti, k poznání. Druhý princip se nazývá tamas. Ten znamená temno, nehybnost, podléháním nižším sklonům. A mezi těmito dvěma protiklady je radžas. Ten znamená neklid, kolísání mezi sattvou a tamasem.

My bychom měli svůj život směřovat k satvě. Být příjemní, tolerantní, uvážlivý, klidní, nesobečtí. Nad nikým se nepovyšovat, nikoho neponižovat a svůj život chápat, jako příležitost pomáhat jiným. Sattvický člověk nehromadí a přesto má vše, co potřebuje.

Jógová etika nám nepřikazuje, jak se máme chovat. Ona nám jen pomáhá zorientovat se. Říká, že náš osud je výsledkem našich myšlenek a činů. Radí, přijmout zodpovědnost za svůj život.

„Není důležité, kolik čeho máme, ale jakým způsobem toho v životě užíváme.“

Pataňdžali