Antahkarana

Jóga označuje jako vnitřní orgán člověka antahkáranu. Není to běžný orgán, který bychom v těle mohli najít. „Antah“ znamená vnitřní a „karana“ znamená příčina. Funkcí vnitřního nástroje je umožnit člověku myslet, cítit, pamatovat si a rozpoznávat. Tento pojem je třeba chápat jako souhrnné označení pro věci související s myslí a jejím fungováním. Antahkárana působí prostřednictvím vědomé, podvědomé a nevědomé mysli, a vytváří tak prožitky na úrovni hrubé, jemné a příčinné.

Projevenou mysl tvoří čtyři aspekty:

MANAS (nižší mysl) představuje spojení smyslů a myslí. Umožňuje, že člověk vnímá počitky, které získávají jednotlivé smyslové orgány. Tyto vjemy dál předává k posouzení buddhi. Pod vlivem sattvy je nižší mysl ustálená, radžas ji rozkolísává a způsobuje velký přísun smyslových vjemů, zatímco tamas představuje netečnost smyslů a lenost intelektu. Sama nižší mysl bývá považována za jedenáctý smyslový orgán vedle pětidžňánendrijí (smyslové vjemy) a pěti karméndrijí (orgány činnosti). Mysl vynáší do vědomí přání (vasány), a prostřednictvím pohybu jednotlivých obsahů mysli (vrtti) tak vznikají myšlenky a pocity. Pokud jsou hnutí mysli ovládaná, nazýváme je sankalpou a falešné představy se v józe označují jako vikalpa. Manas nepřispívá ke konečnému poznání, neboť je omezena jen na vnímání jevového světa, světa tvarů a jmen.

ČITTA (myšlenková substance) je substancí, v níž jsou uloženy paměťové záznamy, prožitky. Manas je prostředkem, kterým se čita projevuje. Obě jsou však závislé na buddhi. Čitta jako shromaždiště vjemů a prožitků, které je podkladem pro upamatování se a pro porovnávání, se projevuje jako pozorovatel, jako to, co umožňuje vnímat a cítit.

Mívá jednu z pěti forem:

• kšipta – rozptylování, rozháranost, nepozornost, roztržitost,
• mudha –   zatemnění, hloupost, otupělost,
• vikšipta – nerušenost, soustředěnost, zaměření do středu,
• ekagra – jednobodové soustředění,
• niruddha – spoutanost, zkrocenost, zastavení činnosti.

AHANKÁRA (jáství), vytváří v člověku pocit „já jsem“. Ego je symbolem individuality, jedinečnosti člověka. Bez něho bychom si sebe nebyli vědomi. Neexistovali bychom. Zároveň nás však svazuje se světem jevů a zakrývá naši pravou podstatu. Ve vědomém stavu (džagrti) se vnímáme pomocí smyslů a mysli. V podvědomí (svapna) se projevuje ve snech. V nevědomí (sušupti) se stává jen zárodkem, v meditaci přebírá roli pozorovatele. Ahankára zůstává přítomna až do prvních stavů samádhi (savikalpa samádhi)

BUDDHI  (vyšší mysl nebo intelekt), je nejblíže čistému vědomí. Je to schopnost být si vědom, uvědomovat si, ale pokud není rozvinuta a je spojena se světem potěšení a libých prožitků, svazuje duši. Naopak, je-li rozvíjena, čištěna, vede duši k vysvobození. Je to právě buddhi, která  člověka učí jednat podle dharmy. Projevuje se schopností třídit, usuzovat, rozlišovat atd. Pomocí rozumových, volních a rozhodovacích schopností můžeme ukázat smysly a mysl, a dojít tak k poznání své jednoty s brahman. Vytváří povahu každého z nás, neboť v ní jsou projeveny naše zkušenosti získané v jednotlivých vtěleních.